Ideály jsou krásná věc, ale pořádný balík peněz vyváží cokoliv…
Anotace
Satirický román o moci moci, moci peněz, penězích moci i penězích v moci.
Money, money, money, must be funny… Peníze mluví. nemluví, ony zpívají – lahodně, božsky, někdy šeptem, jindy jako metalový koncert. A občas dokonce kážou ze své vlastní kazatelny.
Co když naše modlitby už dávno nemíří k vyšší morální entitě, ale k bankovním účtům a fiktivním číslům, které je symbolizují?
Není tohle skutečná charakteristikou naší demokracie s ručením omezeným? Oltářem je účetní kniha, kadidlem lahodná vůně bankovek, chrámem je banka a bohem samotný trh.
Politika je kněžská kasta, která celebruje mše, vybírá desátky, prodává odpustky a zakládá inkvizice, které upalují kacíře.
Politici a manažeři soupeří v liturgii, investoři píší evangelia nekonečného růstu a každá transakce je božské zrození něčeho z nicoty – skutečně neposkvrněné početí.
Zde je zpověď někoho zevnitř systému. Někoho, kdo pár let sloužil dobru, které se změnilo ve zlo.
Možná se nezměnilo… možná měl chvíli jen raději zavřené oči.
Máme tu politika, který si myslel, že nerost je člověk malého vzrůstu, pedologie je kurz stříhání nehtů a koloběh vody v přírodě je triatlon s kolem, během a vodou…
Leckdo by řekl, že takový hňup nikdy nemůže vyhrát volby…
Opravdu?
Vsadíte na to svoje neposkvrněné bankovní konto?
Směšně vážná i vážně směšná komedie o kultu, který se šíří rychleji než panika na burze během pádu Lehman Brothers.
Satira? Trochu.
Realita? Mnohem víc.
***
1. kapitola – Patinův vzestup
Ludvík Patin se nenarodil, spíš se přihodil.
Přišel na svět na jednom konkrétním místě, v jeden konkrétní den, konkrétního měsíce, roku, hodiny i minuty. Všechno bylo pečlivě zaznamenáno — a následně ztraceno při požáru registru, který nikdo nehasil, protože šlo o archiv s rodokmenem Patinových.
Kdy přesně se narodil, to tedy nevím. I když kdysi jsem to uměl odrecitovat i po půlnočním probuzení nevrlým stranickým sekretářem… a že jsem jich pár zažil. Jak nevrlých sekretářů, tak půlnočních budíčků.
Dalo by se to samozřejmě vygůglit, ale k čemu? Podstatné je, že se narodil. Občas jsem měl totiž pocit, že se spíš vylíhnul z neoplodněného křepelčího vejce — což by vysvětlovalo jeho neméně plodnou inteligenci.
Alespoň místo narození známe: Znojmo. Nádherná metropole jižního cípu jižní Moravy. Vyrůstal v typické české (či přesněji moravské) rodině vyšší vrstvy – tedy v takové, která měla vlastní firmu, vlastní chalupu, vlastní sebevědomí, vlastní morálku a vlastní účet v daňovém ráji.
Jeho otec byl známý podnikatel a sponzor všeho, co mělo vliv. Sponzoroval dokonce i Ludvíkovu maturitu, což byl ekonomicky velice náročný a riskantní projekt, nevhodný pro slabé povahy.
A protože bylo jasné, že na vysokou školu nemá buňky (stejně jako kdysi na střední, ale tam to šlo snadněji zařídit), naštěstí měl jeho otec alespoň finance. Díky nim vystudoval Ludvík i VŠ — jako rychlostudent práv v Plzni během dvou měsíců, v době největší slávy Západočeské univerzity. (ZČU, tedy Zaručeně Čestné Univerzity, jak zní její oficiální název).
Nikomu nepřišlo divné, že pětkař a dvojnásobný propadlík, který studoval střední šest let, získá doktorský titul za dva měsíce. Píle hory přenáší. Zvlášť když máte bohatého a vlivného tatínka, jako je pan Patin.
Jeho matka byla žena v domácnosti — alespoň oficiálně. Reálně byla spíše ženou na večírky a do dozorčích rad podniků, jejichž názvy nedokázala ani přečíst bez chyby. Dostala proto na jednáních za úkol lakovat si nehty a předstírat hluchoněmost, aby se předešlo zbytečným trapasům.
A tak se nelze divit, že jablko nepadlo daleko od stromu. Od syna venkovského prosťáčka a krajně neinteligentní fifleny skutečně nečekáte doktorát z práv, pokud tedy zrovna není ZČU na vrcholu své slávy… a tak Ludvík, i přes nepřízeň osudu, na doktorát práv dosáhnul.