Osobní autorské desatero
1️⃣ Dokážu pobavit všechny své čtenáře, kdykoliv mě napadne – bez ohledu na to, že jsem svůj jediný čtenář.
2️⃣ Sláva mi nestoupá do hlavy – mám už devět románů, ale hvězdnými manýry netrpím a svědomitě udržuji počet čtenářů na nule.
3️⃣ Mé příběhy jsou natolik strhující, že všechny čtenáře strhávají pryč.
4️⃣ Jsem autorem kodexu morálního chování – a přesně proto o něm skoro nikdo neslyšel a vůbec nikdo jej nedodržuje.
5️⃣ Moje metafory jsou jako mé publikum – stěží představitelné.
6️⃣ Kdybych hodil rukopis do ohně, ani plamen by se jej nedotknul.
7️⃣ Píšu tak dobře, že všechny rozsekám – když jsem zkusil vytisknout jedinou výbušnou stránku, tiskárna zahlásila ,,error“ a v mraku kouře se rozletěla na kousky.
8️⃣ Jsem jediný autor, kterému se podařilo zaujmout méně než vrtání zubů – obratem jsem obdržel pozvánku do České stomatologické komory.
9️⃣ I spamové e-maily mají vyšší účinnost než moje příspěvky – dokonce i ty, které nabízí zvětšení penisu o 2 metry za 2 hodiny.
🔟 Jsem literární nulautor, což má výhodu – nemůžu už klesnout níž, a proto si pohodlně lebedím v bahně.
- 💸 Vox Pecunia, Vox Dei – peníze vládnou a politik před nimi sklapne uši, nos i podpatky… je to skutečně silné satirické kafe, a tohle satiffé je ve zvýšeném množství nebezpečné…
- ❤️ Všechny cesty vedou k tobě – v hlavní roli slečna Láska s komediálními trapasy, z nichž větší část je podle skutečných událostí… a když je ještě ke všemu v hlavní roli mimozemšťan, který nesbalí ani rozbalenou čokoládu, stojí to za to…
- 🌍 Den, kdy Země ožila – sci-fi o přírodě, která se rozhodla, že už má lidí dost – vlastně celkem férová představa… David, Eva, Marika a Alex musí čelit podivným věcem z podzemí s ještě podivnějším vzorcem chování – skoro jako kdyby Země…
- 👻 Lilly – psychologický horor, v němž si hlavní postava Lilly občas položí otázku, na kterou by raději neměla chtít znát odpověď… Její cestu lemují děsivé události – místy odporné, občas pitvorné, často humorné…
- 🎭 #perfect – satira na svět dokonalosti, povrchnosti a sociálních sítí, ale také pohled na dnešní společnost a moderní vztahy. Píše ji povrchní andílek a vztahová experimentátorka, jejíž typografie mužů by neměla chybět v žádné výbavě moderní ženy…
- 🚀 Krádež století – když chcete krást, občas je dobré dát si velký pozor na to, co si plánujete nenávratně vypůjčit – ne vždy to totiž musí být s kladným znaménkem…
- 🌌 Nahoře, pod námi – podivný název… ale pro ně mám obzvláštní slabost. Albert a jeho přítelkyně prošli tolika podivnými světy, že jim nakonec i stromy rostoucí zespoda nahoru přijdou bizarně neuvěřitelné…
- 🪞 SASA – někdo dostane od Múzy polibek, po jiném hází očkem. Po hrdinovi tohoto příběhu jím pohazovala tak silně, že občas nevěděl, co je ještě realita…
- 🌱 Kořeny života – Jana chtěla jen vypěstovat něco krásného – místo toho však probudila něco ošklivého. Ale děsivější bylo, když objevila kořeny, které nepatřily žádné rostlině… souvisí to nějak?
Kdo je autor?
Celoživotní pozorovatel mezilidských vztahů z bezpečné vzdálenosti, fanda sportu a ironie, milovník mýtů a historie – a především vášnivý ctitel kvantové fyziky, o jejíž přízeň marně usiluje, přestože ho vyvolená vytrvale odmítá.
Ještě neoblomněji odmítli jeho příběh ,,Den, kdy Země ožila“. V něm sice Země ožila, avšak zájem nakladatelů nikoli, což autora polilo živou vodou a napsal dalších osm, aby bylo při odmítání z čeho vybírat.
Inspiraci sbírá v jedné malebné jihomoravské vesnici, jejíž okraj kdysi tvořil hranici mezi Protektorátem a Sudety – těmi Sudety, které byly součástí tisícileté říše, jež však řachla o 988 let dřív, než bylo zapsáno v textech čtyřletých plánů tehdejších pánů.
Po ní se tu pro změnu vybudovala parádní drátěná ohrádka v rámci pětiletky.
Tehdy byl okres proslulý okurkářstvím, dnes tu však vládne pouze permanentní okurková sezona. Dříve tu kráčely dějiny, nyní je vrcholem vzrušení potkat toulavého zajíce. Lišky tu dávají dobrou noc a kuny ještě lepší ráno – bohužel většinou kolem půlnoci…
Co z této setby dávno zaniklé civilizace seschlých okurků může vzejít? V serióznosti jsem byl vždycky slabší, již od narození – do vínku mi nebyla dána, ve škole jsem chyběl, když se vyučovala, a v dospělosti už ji nedohoním, protože je potvora hrozně rychlá…